Našla zajímavé propojení tanečního pohybu s tvorbou hudby. Populárnímu stepu se lektorka Tereza Kopecká věnuje už od svých osmi let. Po zkušenostech z Londýna, Madridu, Stockholmu či dokonce New Yorku, kde má step své kořeny, se s ní můžete setkat i na kroužcích stepu v Domě dětí a mládeže na Praze 6. 

Jaké máš zkušenosti s kroužky pro děti v DDM?

Už skoro 10 let vedu v DDM na Praze 6 kroužek stepu. Nějakou dobu také vypomáhám v Centru pro předškolní děti Motýlek. A během několika let jsem vedla i kroužky jazzu nebo baletu pro děti i dospělé. 

Jak děti na tvém kroužku baví step oproti dalším tancům?

Já doufám, že je to baví hodně. Myslím, že je to totiž druh tance, kam se rozhodně nebojí přijít ani kluci. 

Je těžší děti nalákat na step než na moderní tance posledních let? 

Je to možná trochu těžší, protože step je stále poměrně neznámý tanec. Člověk totiž musí být trpělivý, naučit se ovládat své nohy a vyžaduje to velkou míru soustředění. Ale vzhledem k tomu, že step je trochu underground, jsou pak na sebe děti pyšné. Umí něco, co neumí úplně každý. 

Jak sis našla cestu k tanci a co ti pomáhá, kdy se ti zrovna nechce trénovat?

Stepu a tanci se věnuji už od malička. Nikdy jsem se pořádně nenaučila hrát na žádný hudební nástroj, i když jsem několik let hrála na klavír a příčnou flétnu. Možná proto jsem skončila u stepu.Tam taky tvoříte hudbu, ale nástrojem jsou vaše nohy, boty a podlaha. Když jdete na trénink a víte, že tam na vás čeká plný sál dětí, je to ta hlavní motivace přijít dřív, abych si sama zatrénovala a vymýšlela nová cvičení a choreografii. Jinak jako dítě jsem to asi moc neřešila – máma mě poslala na trénink a já šla. Ale vždycky, když se mi nechce, si říkám: Běž, uvidíš, že to bude super a zvedne ti to náladu. A vždycky to tak nakonec je. 

Prošla jsi několika tanečními kurzy v zahraničí. Jak moc ti to pomohlo v kariéře lektorky?

Myslím, že mi to hodně pomáhá. Když mi totiž občas dochází inspirace, vždycky mě to nakopne a posune zase o kus dál. Je jedno, jestli ten kurz je v Česku nebo v zahraničí. Vzdělávání obecně je podle mě velice důležité v jakémkoliv oboru, aby člověk nezakrněl a stále se posouval kupředu. 

Jsou v zahraničí elitní učitelé stepu dál – výkonnostně a zkušenostmi –než domácí?

Spíš je otázka, jakým způsobem učí. Mají trochu jinou metodiku. Ale spíš se to liší učitel od učitele, stejně jako u nás. Ve stepu jde i o taneční techniku, která může být u nás trochu jiná, stejně tak ale může být jiná v Německu nebo v Japonsku. Step má své kořeny v Americe. Tam jsou na tuto tradici hodně pyšní a snaží se, aby všichni, co se k nim přijedou „učit”, odjížděli se správným materiálem.

Jací jsou tvoji nejoblíbenější tanečníci ve světě stepu?

Vždycky je čest jít na lekce těch nejstarších žijících hvězd druhé generace stepařů, jako je Brenda Bufalino nebo Sarah Petronio. Já jsem si ale oblíbila hlavně lektory, kteří jsou mi nějakým způsobem velmi blízcí – ať už stylem tance, nebo přístupem ke stepu.Snažím se od nich učit, co to jen jde. Těmi jsou třeba Andrew Nemr, Nicholas Young nebo Lynn Schwab.